21.7.16 ~ blog opravdu bude končit, autorka se velmi pravděpodobně bude přesouvat

30.1.17 ~ chybí mysl ovane ní čas

MOJE SLOVA

Nic nefunguje

6. března 2016 v 22:41 | fae
Pěkný jarní večer, (že?)

úvodem trochu věcných informací. Jistě jste si všimli nedostatku kreativity a rozhodnosti, kteréžto oba poznatky možno vyvodit z jednoduchosti designu a prodlevy mezi slibem a činem. Předešlý výlev byl takový vypovídávací, nevadí, že zůstal bez odezvy, koneckonců, asi to není už nijak žhavé a kontroverzní téma, každopádně můj nápad se mi líbí, tak abych ho nezapomněla.

Kromě designu je trochu pozměněná i struktura blogu. Odkazy zatím nefungují, nic tam není, ale názvy by mohly napovědět, o co se bude jednat. Nebudu to sem zbytečně rozepisovat, všechny budou mít v úvodu vysvětlivky. Chemie se nekoná, fantasie taky moc ne, prostě jen podzimní barvičky, šedočerná a bílá stránka, kvůli obrázkům. Všechno bude, nebojte.

A teď něco pro pobavení. Není to moje tvorba, viděla jsem do kdysi hodně dávno nalepené na dveřích jisté kanceláře. Našla jsem i digitální verzi. Věřím, že mnozí docení vtipnost reálnosti oné situace a přístupů. A kdo ne, ať se k tomu vrátí později, časem to nabývá stále zřetelnějšího smyslu, opravdu.


Ještě něco? Nějaká poezie? Těžko se nutit do tvorby, múzy neslyší na volání, ty přicházejí samy.
Poslední dobou se mi každou noc zdá nejméně jeden sen, který si ráno alespoň na chvíli vybavím. Je to krásný pocit, přestože moje sny nebývají zrovna optimistické. Jsou ale inspirativní. A emotivní. A umožní člověku skutečně zažít něco, co by v realitě sotva dokázal. A vzpomínka na něj zůstane, tak jako na opravdový okamžik.
Je dobře, když člověk sní, je dobře, když o tom ví.
Učit se, učit se, učit se. Štěstí přeje připraveným. Zkouška dospělosti, hloupý eufemismus.
A přiznějte se, kdo z vás by nechtěl být mafiánem? Aspoň na měsíc.
Jinými slovy, držme si navzájem palce, aneb proč nepřát štěstí těm, kteří se přímo nezasloužili o to, aby jim člověk přál něco jiného.

Dobrou noc a sněte sladce

Obrázky jsou špatné

25. února 2016 v 17:18 | fae
Upozornění: Tento článek obsahuje pět řádek náhodných emocí a dlouhou úvahu na téma Jak se vybírají obrázky k článkům na úvodní stánku blog.cz
~~~
Není čas.
A není prostor. A není teorie, která by vysvětlila to všechno i to ostatní.
Tolik slibů sobě samé, ale přece se některé staly. A jiné věci, nezamýšlené, taky. Ne všechno je špatně.
Bílá je barva bolesti a samoty.
Literární teorie a kategorie ničí fantasii a svobodu tvorby, není to hezké. Řád patří jinam.
~~~
Co jsem ale chtěla napsat.

Nelíbí se mi, jak k článkům na úvodní straně blog.cz vybírají obrázky podle svého vkusu...

A brodila jsem se listím. Javor. Jantar.

12. listopadu 2013 v 20:18 | faunartia
"To jsem vám jednou šel kolem Temže a byla už tma teda skoro tma ale už svítily ty vobrovský skleněný domy a já jsem tak šel a díval se na to no bylo to krásný jak ty domy blikaly a nebe bylo takový fialovo šedý a taky měsíc jo srpek měsíce byl vidět jak se už na východě setmělo a vodrážel se ve vodě a ty domy se tam taky vodrážely a jak se to vlnilo ta řeka tak blikala jak kolotočový světýlka znáte to to tady v Londýně maj taky ale já se na to pamatuju z domova jak jsem jako malej kluk vždycky běhal po pouti a nemohl se rozhodnout za co utratit těch deset korun co mi tatík daroval tehdy to bylo hodně peněz pro kluka jako jsem byl já taky jsem si toho vážil a vostatní kluci taky a tak jsme spolu jeli třeba na tom kolotoči nebo si koupili cukrovou vatu jak ta byla dobrá lepší jak tady v Londýně tady by pravou cukrovou vatu ani nikdo neocenil jak tady všichni jedí ty hamburgery a hranolky jedl jste to někdy pane Vala to vám chutná tak divně a uměle zlatá pečená husa co pekla moje babička a brambory na loupačku to byla jiná ale teď jsem tady a musím si zvykat a už jsem si vlastně skoro zvykl vždyť každý město je kouzelný každej západ slunce mi připomene že svět je velikej a všude může bejt člověk šťastnej a tak jsem šťastnej pane Vala jsem šťastnej"
~-~-~-~-~-~-~-~-~

armádaspásy

6. října 2013 v 20:36 | faunn
Zdravím vás přátelé, už zase
V tom podzimním, leč mrazivém už čase
Přepadla mně (jak vidno jistě)
Múza slov, zde na fotonovém listě

Vlastně to příčinu mělo prozaicky nudnou
Ukolem do školy, noční můrou bludnou
To bylo, však co se nestalo
Povinností vše být přestalo

Základem požadavek na Pásmo byl
Vzniklé v době, kdy Apollinaire žil
Možná že znáte a možná ne
Není to ani moc ohrané
Pravdilem jsou volné asociace, úvahy
Možno začít tedy jen tak od podlahy
Vždyť i tyto verše, byť lyrika jim schází
Píšu teď jen tak, jak myšlenky v mé hlavě hází
Nápady jak krouží, metafory sdělení
Mnoho hned udělá ten, kdo nelení

Tedy již více napínat vás nebudu
představím vám básničky ze sudu

Hned trojice osudů budiž vám ku čtení
Doufám, že nebudete moc zmateni
Zdá se text dlouhý, opravdu jen zdá
Vždyť jiný to do čtyř řádek dá
A znamená to stejně, ba více
A my tady se o tom bavíce
Zapomínáme na spěch doby dneška
Kde každý jeden člověk je jen bleška

Tedy pěkné počtení
Dole čeká též vysvětlení

~ Nebojte se, jsem to já, ta královna ledová, ta sdílná a cizí, co každou chvíli zase zmizí. ~

[3] Přerušen.

29. března 2013 v 15:15 | galaxy
Zdravím.

Možná podle avataru a rubriky tušíte, o co se v tomto článku jedná. A nemýlíte se. Druhá z mých povídek se opět rozhoupala a nyní vede nad tou první... Eh, to jsou názvy, první-druhá. Tuto jsem pracovně nazvala Bílá a tak to zatím zůstane, dokud nevymyslím něco lepšího.

A co tak najednou? Ani nevím. Zhodnoťte sami, začíná to být trochu dějovější, možná se trochu ztratíte v tom, co je teď a co bylo, ale určitě se nakonec najdete. Možná vám to vůběc nebude sedět, tedy ten děj, k tomu, co se doposud odehrálo, ale tak už to prostě mám. Píšu naprosto instinktivně, spontánně. Děj se děje přesně ve chvíli, kdy byl napsán. Tak to bylo doteď u této povídky. Ale možná se to trochu změnilo, jelikož mám v hlavě nějaké záchytné body toho, co se bude dít dál.

Prosím opět o přehlížení překlepů. Píšu rovnou do blogu, kde není konktrola pravopisu, a když jsem si to zkopírovala do ofisu, bylo toho tam dost...;w; Prostě píšu rychle a když si to pak čtu na blogu, nemám čas se přihlašovat a opravovat... Tedy, pokud je to něco fatálního, co ovlivná děj, tak se omlouvám, to opravím, všimnu-li si nebo mne vy upozorníte.

Ještě něco: jména. Ty mi dělají vždycky problém. Dosud jsem se jin vyhýbala ve všech předešlých kapitolách, ale už to znělo fakt blbě, když ty postavy furt opisuju. A tedy: vybrala jsem nějaká jména. Každý máme, když uslyšíme jméno, nějakou představu, jak ten člověk asi vypadá, popřípadě jak se chová. Oprosťte se, prosím, od těchto představ, jména zde nenesou žádný konkrétní význam. Díky za pochopení.

A pro ty, co raději obrázky: příští článek budu obrázkový.

Toť info počáteční, těším se, že se dočtete až k infu závěrečnému.

~ Neměl jsem přátele. Teď mám. Chtěl jsem je? Jsem šťastnější? Zatím ano. ~

Potkal jsem váš příběh.

7. března 2013 v 13:55 | galaxy
Zravíčko vespolek.

Níže najdete vybarvenou verzi "naostro kreslených hrdinů". Suším ji v galerii už delší dobu, teď ji zveřejňuji. Tedy ne všechny, stihla jsem zatím jen jednu, více níže. A aby nebyl tento článek něčím odlišný od mých předešlých, rozhodla jsem se napsat o každém z nich krátký příběh, jeho příběh, než se setkal s těmi ostatními. Kdo je a odkud jde a jaký si zvolil cíl. Vymýšlím to teď a tady, mé příběhy se rodí naprosto intuitivně, během psaní, takže tyto "postavy a figurky" se narodily právě teď a budou oblivněný právě tím, co mne momentálně chytlo.

~ Símurgh aneb Mluva ptáků ~

[2] Jen já.

29. listopadu 2012 v 22:26 | galaxy
Dobrého večera přeji.

Zase nestíhám a mrzí mě to. Mám psací náladu, jenže všechny mé tvůrčí chvíle jsou překryty povinnostmi, slohovkami do školy, které mají být vesměs odborné a publicistické, tudíž nic pro mne. Ukousávaje ze svého stále kratšího volného času jsem napsala další díl druhé bezejmenné povídky, kterou teď pracovně nazývám Bílá. Jen proto že je zatím stále zima a zde je skryta informace, že se toho v tomto díle tak mnoho nestalo, vlastně uběhlo jen půl dne (počítám). Ale co bych povídala mimo, zajímá-li vás to, čtěte dále. Info pro ty, kteří pokračování chtěli: četla jsem vaše postřehy a požadavky, ale nejsem moc kompetentní je zapracovat, pokud vám stále něco bude chybět, najdu si čas a doplním to. Ti, co pokračování nechtěli, nechť to zatím nečtou a počkají si na hodnocení ostatních. Ti z vás, kteří první díl nečetli, ho najdou ZDE.

~ Kdo jsem? Co říkají? Nevím. A kolik je světů? Tolik, kolik jsem jich navštívil. ~

[1] A bylo bílo.

6. listopadu 2012 v 18:30 | galaxy
Ahoj.

Jak jsem slíbila, napsala jsem něco. Je to povídka, pravděpodobně na pokračování. Je jiná než ta, kterou mám již rozepsanou (a myslím na ni, určitě neskončila), je méně popisná. Nebo alespoň jsem se o to snažila. Snad má více děje, snad tam nejsou logické chyby, snad si ji někdo přečtete a upozorníte mě na ně. Inspirace z ní kouká všemi směry, vím to, ale nemělo by to nijak provokovat. Není to fanfiction, i když možná se k tomu taky dopracuju. Také asi pocítíte zimu, kterou tímto nechci přivolávat, ale prostě se mi do příběhu hodila.

~ Jakákoli podobnost postav se skutečnými osobami je čistě náhodná! ~




Život konce

31. října 2012 v 10:31 | galaxy

Tak mocná, tak blízko, tak soucitná...

10. října 2012 v 20:40 | galaxy

Stín lampy

22. srpna 2012 v 0:51 | galaxy
Dejšto, poutníče,

zkusím něco. Ano, báseň. Vlastně, co je báseň? Ty mé rýmy nemají, jen verše, prsty a barvy. Není to nic na způsob ZKP. Je to naprosto neupořádané a pokud to nebude mít ohlas, nebude to. Protě jen změť písmen, světel a moci. Dejme tomu:

~ Kdo má moc silnou a noci se nebojí, ať vyhlíží barevný kaleidoskop ~

Zkouším křídou psát...

1. srpna 2012 v 0:03 | galaxy
Zdravíčko, kamarádi pohodáři.

Tak jsem si vzpoměla na písničku od Matušky, kde jeden verš zní "Zkouším křídou psát". (Proto ten pozdrav) A pokud jste pochopili, proč ten pozdrav, pochopíte část básně - ano, básně - která nese stejný název. Vůbec jsem netušila, že něco takového vznikne, ale nakonec je to docela zajímavé. Zkusím tímto stylam napsat něco dalšího:)

~ Čti více... ~

(2) Bouře

10. července 2012 v 21:54 | galaxy
Zdravím vás, umělci.

Je to s podivem, ale vyprodukovala jsem druhý díl mé povídky bez příběhu. Jde to? Jak vidíte, asi jo;)

Teď, kdy toto píšu, je již večer a nemám moc času. Tedy žádné úvodní plky, stejně to nikdo moc nečte. Koukněte se na druhý díl povídky, zvu vás do jedné ze svých fantazií.

~ Čti celý článek ~

(1) Živly

24. června 2012 v 17:19 | galaxy
Ahoj.

Dneska tu mám takovou abstrakci, což je u mě neobvyklé, také vznikla prakticky náhodou. Nebudu vám popisovat přesný vznik této malbičky (malováno vodovkami a upraveno v Gimpu) ani její důvod, podstatné je, že znázorňuje čtyři živly, elementy a jakjinaksetomuješteříká. Mám tři verze, kdo má zálibu v latinských slovíčcích uvítá Aqua, Ignis, Terra, Aer, pak tu máme angličtinu a ještě pez popisu. (Krásný jazyk český byl vynechán z důvodu absence diakritiky u některých fontů) Obrázky jsou velké (ostatně jak už fotky bývají) a tak je pokládám za wallpapery, i když asi nemají ten správný formát. Ale pokud by si ho někdo chtěl dát opravdu na plochu (bude mi ctí), tak si prostě dáte bílou barvu okolo a bude - tedy nebude to skoro poznat.

A jinak tu byl nápad, abych napsala povídku. No, co přesně je povídka, to se uvidí, ale takový příběh pro vás mám. Předpokládám, že bude na pokračování, ale na to budu muset mít čas, abych napsala něco delšího:)

~ Více v celém článku ~
 
 

Reklama
6.3.16 ~fae