21.7.16 ~ blog opravdu bude končit, autorka se velmi pravděpodobně bude přesouvat

30.1.17 ~ chybí mysl ovane ní čas

Obrázky jsou špatné

25. února 2016 v 17:18 | fae |  MOJE SLOVA
Upozornění: Tento článek obsahuje pět řádek náhodných emocí a dlouhou úvahu na téma Jak se vybírají obrázky k článkům na úvodní stánku blog.cz
~~~
Není čas.
A není prostor. A není teorie, která by vysvětlila to všechno i to ostatní.
Tolik slibů sobě samé, ale přece se některé staly. A jiné věci, nezamýšlené, taky. Ne všechno je špatně.
Bílá je barva bolesti a samoty.
Literární teorie a kategorie ničí fantasii a svobodu tvorby, není to hezké. Řád patří jinam.
~~~
Co jsem ale chtěla napsat.

Nelíbí se mi, jak k článkům na úvodní straně blog.cz vybírají obrázky podle svého vkusu...


*Jako ilustrační obrázek jsem is dovolila použít článek ze dnešního výběru, myslím, že například tento dobře ilustruje, jak moc je nově vytvořený titulek v kombinaci s nevhodným obrázkem zavádějící.*

Mají tam dát buď obrázek přímo z toho článku, nebo raději žádný, než aby ten, který vyberou, na sebe příliš strhával pozornost a vzdaloval se tak od původního sdělení článku. Vždyť je přece nad slunce jasné, že obrázek zaujme dřív a intenzivněji, než nadpis a podnadpis, nehledě na to, že ten je lecky také trochu významově odkloněný. Je to zajisté proslulý novinářský trik; exitují zajimavé i zajimavější články hodné větší popularizace, každopádně si myslím, že u části z nich je autoři píšou buď pro sebe jako deníček nebo zpověď, nebo spíše pro svůj okruh stálých čtenářů a blogerů podobně píšících a smýšlejících, více než z potřeby zvýšit si návštěvnost nebo představit blogovému světu senzační odhalení nebo moudro, přestože to tomu, kdo ten článek na úvodní stránku vybral, může naopak tak připadat. Jistě, může to být i přesně naopak, články, u nichž autor usiluje převším o rekord v komentářích, prokazatelně existují, ovšem takto prvoplánově psané články by jistě vzhledem k druhořadosti kvality na hlavní stránku vybrány nebyly, nebo ano?

Nečetla jsem ani zdaleka všechny ty slavnostně vybrané články, určité nemalé množství ale ano a k podstatné části zvolené popularizační prostředky nesedí. Nehledě na to, že už jsem našla i osobní stížnost pisatele, jehož článek byl slavnostně vybrán a byl mu přidělen neadekvátní obrázek, což se autorovi celkem osobního článku nelíbilo, dle mě oprávněně.

Takže je vlastně docela dobrou otázkou, proč tam ty články vlastně jsou. Odpověď existuje, zajisté. Lidé se ptali, odpověď dostali. Budu citovat článek ze Srdce blogu.

"/.../Jedním z hlavních cílů nové titulky bylo více zviditelnit kvalitní uživatelský obsah." Následuje popis procesu vybírání, který je jistě zajimavý, hlavně na to se lidé ptali, tak jim to bylo řečeno.

"A trefit se do vkusu komunity, je přesně jedním z hlavních cílů, které redakční výběr sleduje. Oním cílem tedy není ani uměle vyvolávat jakési konflikty (jak si mnozí mylně myslí), ani navyšovat návštěvnost celého serveru, aby nám teklo více peněz z reklamy (jedna z dalších oblíbených konspiračních teorií). Cílem prostě je doporučit ke čtení něco, o čem si myslíme, že by to mohlo zajímat co nejvíce lidí." Možná je to prostě můj osobní pocit a moje nechuť, ale tady už začíná ta masovost - "vkus komunity". V články je dále ujasněno, že deníčkové blogy nejsou straktivní pro masovou čtenářskou veřejnost, naopak úvahy o dnešním školství ano. Poté následuje seznam "osvědčených propadáků" (tohle není oficiální termín), tedy témat, která veřejnost netáhnou, mezi nimi literární tvorba, zážitky z kultury, recenze, nejhorší jsou pak prý recepty.

Článek se hájí před námitkami blogerů, kteří zpochybňují kvalitu výběru a/nebo navrhují jiné blogy, které by si podle nich zasloužily zviditelnit spíše. To rozebírat nebudu, snad jen zopakováním poznámky, že masovost je mi proti srsti. To, že se něco líbí většině, není ještě zaručeně kvalitní. Ani objektivně kvalitní, ani subjektivně, je to třeba zajímavé, kontroverzní nebo užitečné, co se obsahu týče, kvalita zpracování nebo literární úprava nemusí být hodna téže popularizace.

"Ostatně, zkuste si to někdy představit sami, že jste v kůži toho, kdo vybírá obsah pro titulku. Každý pracovní den musíte mít připravené 3 nové články, které se hodí na titulku. Tzn. nesmí být moc krátké, nesmí být ukradené odjinud, musí být nějak zajímavé, apod. - kritérií je celá řada a většina z nich byla popsána výše. Máte-li tyto články, musíte k nim ve většině případů vymyslet atraktivní titulek, aby na článek kliklo co nejvíce čtenářů. Blogeři prostě atraktivní titulky moc neumí, a často i velmi zajímavé články doslova zabijí zbytečně nudnými titulky (srovnejte "Rozhovor s prostitukou" versus "Zpověď prostitutky: Měsíčně si vydělám 80 tisíc")." Viz výše a ještě výš. Avšak "Vlastní titulky blogerů jsou tak ve většině případů redakčně nahrazeny jinou verzí, což je někdy mylně označováno za jakousi "bulvarizaci" (zkuste si ale stejný článek vyvěsit pod původním nudným titulkem - uvidíte, že počty kliků budou někde úplně jinde). Nejde o to hrát si na bulvár s jeho přehnanými titulky, ale přilákat na dobrý článek co nejvíce čtenářů - blogeři si to zaslouží a je to v jejich vlastním zájmu, aby si jejich článek otevřelo co nejvíc lidí. Všichni jsme na stejné lodi." A jaký je v tom rozdíl? "Otevřelo co nejvíc lidí." Nadpis článku si snad autor zvolil, vědomě a svobodně, jeho autorskost, autentický vztah k článku je snad dostatečným lákadlem a pokud ne, tak pro koho a kdo to posuzuje? Nemálo blogerů zkusilo onu metodu, že do nadpisu dalo lákavá slova typu "sex" a obsahem článku bylo nejen úplně něco jiného, ale třeba i vůbec nic, a radovali se z toho, že si jej rozkliklo třicet lidí denně, kteří jej často i komentovali, byť nechápavými či nenávistnými poznámkami. Bloger, který píše vlastní článek, má přinejmenším představu o tom, kdo si takový článek nejspíš přečte, tedy i o tom, kým chce, aby byl čten. Nebo píše tak uceleně, strukturovaně, logicky, že nadpis tak nějak vyplyne sám od sebe, čímž je dostatečně o obsahu vypovídající a tak lákavý, jak mu patří. Možná je to neobratné vyjádření, ale snad je patrné, že se ptám, proč by se mělo pochybovat o schopnosti "kvalitnich" blogerů stvořit nadpis pro svůj článek.

A teď to, čím jsem začala. Obrázky se berou z fotobanky. "Zadáte-li libovolné klíčové slovo, najde vám to záplavu vhodných fotek." To je skoro oxymorón, ne? "Záplava vhodných fotek". Dobře, tak možná ne, ale mě to tak jednoznačně vyznívá. "Že vám někdy přijdou fotky z fotobanky jaksi neživotné či kýčovité? (další oblíbená výtka u doporučovaných článků - "dali mi tam kýčovitou fotku"). Fotky ve fotobankách ale takové prostě bývají. /.../" A to je důvod, proč dodávat jinak kvalitním a osobitým článkům kýčovitou hlavičku? Nadpis možná není vždy tak bulvarizující, ale obrázek naopak témeř vždy. Pokud není zplošťující, zavádějící, nebo úplně mimo. Skromným návrhem by bylo zavést něco jako ikonu nepřihlášeného uživatele. To by ovšem jistě bylo nedostatečné atraktivní. Pročež by snad bylo možné vynalézt nějakou sadu takovýchto obrázků-neobrázků, které by byly článkům prostě přiřazeny dejme tomu podle nějaké kategorie, což by byl ovšem další úkol, nadefinovat takové kategorie, aby se do nich vešlo všechno/všichni kvalitní blogeři/všechny kvalitní články. Možností by byla kategorie, kterou si bloger sám volí na blogu, jednoznačně proto, že si ji bloger zvolil sám. (Mám ale pocit, že ji lze i nevybrat, což je trošku vada na kráse tohoto plánu.) Ovšem je pořád dobrá otázka, zda je cílem zviditelnit článek, nebo blog. Třeba tenhle článek by pravděpodobně mohl patřit do katerogie pro veřejnost zajímavých věcí, avšak můj blog a jeho minulost jistě ne. (Ostatně tenhle článek se dost vymyká tomu, na co byli moji příležitostní čtenáři zvyklí, ani já sama se nepoznávám. No, co se má stát, nechť se stane.) Každopádně si myslím, že kategorizace do jisté míry možná je, viz níže.

A podnadpis, tedy "perex". "Další věcí, kterou musíte zajistit, je vymyslet "perex". Tedy text, kterým článek otvíráte a kterým máte nalákat čtenáře k přečtení. Postupem doby jsme najeli na zavedený systém "přečtěte si článek, který napsal/a bloger/ka s přezdívkou XY"." To je sice pěkné, ale přijde mi, že je to přesně naopak. Takový perex je téměř nicneříkající. Pokud onoho blogera neznám, nic moc mi na znalosti nepřidá, nevěřím-li bez výhrad na nomina omina. Možná je to publicisticky zcestný nápad, ale proč nezaměnit bulvároidní nadpis za originál a do perexu vložit onen ""subjektivní"" nadpis/dojem/lákadlo s tím, že by bylo předem jasné, že tento kratičký řádek je jakousi mikrorecenzí, reflexí, vypíchnutím toho, čím byl ten, kdo onen článek vybral, zaujat.

Teď se ještě vrátím k tomu, co jsem chtěla odbýt, ač je to vlastně možná to hlavní. Kvalita není masová záležitost. Blogy publikující literární "pokusy" jsou často kvalitní (těch méně zdařilých však jistě bude více), ale velmi pravděpodobně nezaujmou širokou veřejnost třeba i stylem psaní, spíše však třeba tématem, které kvalitu samotnou nesnižuje, může však být důvodně subjektivně nepřitažlivé. Zkrátka, každý máme rád něco jiného a další si třeba naopak odpustíme, neznamená to však přece, že to jiné je automatciky objektivně nezajímavé nebo nekvalitní. Totéž s recepty, kdo nevaří, neocení.

A sem vede odkaz od pomyslné kategorizace. Bylo by třeba pěkné, kdyby se pokaždé vybraly tak odlišné články, jak je to jen možné. Odlišné v tématu i druhu. Přece není cílem, aby každý nutně proklikal všechny, snad aby každý čas od času našel nějaký, který ho zaujme natolik, že poté, co si jej přečte, na něj bude ještě chvíli myslet a třeba si ho i zapamatuje tak, ze se na onen blog v budoucnu i vrátí a tím tak vlastně naplní požadavek, který v následujícím odstavci já předvádím jako ten ("subjektivně") hodnotnější. No řekněte, není zvláštní, když má běžný tichý, kvalitní blog u článků plus mínus sedm komentářů a u jednoho potom třicet osm a potom zase Tedy, kategoriemi by jednak mohly být třebas "povídka, recept, recenze, fotografie" a druhak "móda, vztahy, historie, počítačové hry", přičemž by bylo účelné tyto "pojmy" kombinovat a tím tak trošku zobecnit článek na "recenzi na počítačovou hru" nebo " fotografie z módní přehlídky" s tím, že by byl tedy určen druh/styl(/snad žánr?) články a také téma, plus možno dodat onu mikrorecenzi, která by upřesnila, co že je zrovna na téhle "povídce o Karlu IV." tak převratného. A proč že to? Vyrobit nějakou sadu ikon, třeba ne nepodobným těm, jaké bývají na hřbetech knih v knihovnách, které by nemusely mít onen bannerový formát, kterým disponují ořezané fotky z fotobanky, byly by prostě významově trošku víc v pozadí, naopak by šlo zvýraznit nadpis, tedy ten originální, případně maličko prodloužit prostor pro mikrorecenzi. A člověk by věděl, že když klidne na článek z názvem "Kokosové obláčky", tak najde recept na zákusek, a pokud se zeptá, proč zrovna tohle by měl číst, odpovědí by bylo, že zrovna tyhle dozajista výtečné kokosové muffiny se nepečou v troubě a recept je proložen vtipnými hláškami autora. Nebo byste dali přednost článku "Můj kluk prodává drogy" aneb Přečtěte si zdrcující odhalení blogerky XyzQ?

Čeho chtěl tedy autor výběru pro blogovou komunitu dosáhnout? Aby jisté články byly navštíveny (a nejlépe notně okomentovány) co největším počtem lidí, nebo aby kvalitní blogy našly nové čtenáře, z nichž se mohou vyklubat spřízněné duše a dobří přátelé, které spojuje nemasové téma? Jaká odpověď je pravdivá, správná, lepší nebo praktičtější ať posoudí laskavý čtenář sám, jisté však je, že žádná nebude splňovat všechna ta kritéria. Z otázky takto mnou formulované je jistě patrné, co bych si přála já, na druhou stranu, co by si přál masový čtenář?
~~~
Fúha, tož to jsem žádostiva, jestli, případně kdo a jak se ozve. A ne, nepřeji si být na úvodní stránkce blog.cz, není to v mé povaze. Ať napíše, kdo chce, ale zdaleka ne nutně všichni. Možná stačí někdo, kdo má názor, žeano.
~~~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
6.3.16 ~fae