21.7.16 ~ blog opravdu bude končit, autorka se velmi pravděpodobně bude přesouvat

A brodila jsem se listím. Javor. Jantar.

12. listopadu 2013 v 20:18 | faunartia |  MOJE SLOVA
"To jsem vám jednou šel kolem Temže a byla už tma teda skoro tma ale už svítily ty vobrovský skleněný domy a já jsem tak šel a díval se na to no bylo to krásný jak ty domy blikaly a nebe bylo takový fialovo šedý a taky měsíc jo srpek měsíce byl vidět jak se už na východě setmělo a vodrážel se ve vodě a ty domy se tam taky vodrážely a jak se to vlnilo ta řeka tak blikala jak kolotočový světýlka znáte to to tady v Londýně maj taky ale já se na to pamatuju z domova jak jsem jako malej kluk vždycky běhal po pouti a nemohl se rozhodnout za co utratit těch deset korun co mi tatík daroval tehdy to bylo hodně peněz pro kluka jako jsem byl já taky jsem si toho vážil a vostatní kluci taky a tak jsme spolu jeli třeba na tom kolotoči nebo si koupili cukrovou vatu jak ta byla dobrá lepší jak tady v Londýně tady by pravou cukrovou vatu ani nikdo neocenil jak tady všichni jedí ty hamburgery a hranolky jedl jste to někdy pane Vala to vám chutná tak divně a uměle zlatá pečená husa co pekla moje babička a brambory na loupačku to byla jiná ale teď jsem tady a musím si zvykat a už jsem si vlastně skoro zvykl vždyť každý město je kouzelný každej západ slunce mi připomene že svět je velikej a všude může bejt člověk šťastnej a tak jsem šťastnej pane Vala jsem šťastnej"
~-~-~-~-~-~-~-~-~

Zase jinak. Lidi, mám vás ráda. A bortí se mi známky ve škole. A je mi to jedno(?) jak to? Potřebuju obejmout. Díky Kal, díky Mako; díky Luci, díky.
Pesimista, depresista, utopista, labilista.
Poetista? (viz výše)
Znáte syndrom rozdvojené osobnosti? Kdo říká, že jich nemůže být víc?
Ale nikdo nemá sílu živit vůle protikladné. Snad proto jsou géniové tak šílení, snad proto jsou blázni nadějí. Ale je třeb vědět, kdy se vzdát a komu.
Reconquista. Možná, jistá. Zase někdy.
Zase je zima a zas se bojíš lidí, kteří tě minou, aniž tě vidí.
A jindy jako pozorovatel shora dozvídáš se temná slova která zraňují. Ale nejistota může být osudová. Jistota? Jistě.
Temnota barev zahalí šedý ráj. Zůstanou police, černé a lesklé, odemčené truhlice, smutné a těžké. S čistým štítem brání minulost, odkážou jinam, kde věcí je dost, a možná ten, kdo osamělý je host, překoná ten tenoulinký most do hradu Kost. I já jím budu. Zase někdy. Příště.
Později. Možná, jistě. Příště.
~faunn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Datt Datt | Web | 11. ledna 2014 v 11:48 | Reagovat

Zdravím a děkuju za komentář :) A protože nevím, co říct k tomuhle článku (asi holt nejsem dostatečně umělecky založená), jen ti popřeju vše nejlepší do nového roku.^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
6.3.16 ~fae