21.7.16 ~ blog opravdu bude končit, autorka se velmi pravděpodobně bude přesouvat

Únor 2013

Vždycky jsem měla ráda zelenou

14. února 2013 v 20:15 | galaxy |  BLOG
Krásný sněžný den přeji.

Ano, zima už/zas/konečně přichází. Já jsem tedy musela dát sbohem pozdimu již dříve, ale teprve nyní jsem nahradila ohnivé listí a Dům s tísíci a jedním stem komímů něčím novým. Zelená. Vždycky jsem měla ráda zelenou, dříve méně, ještě dříve hodně, teď také velmi. Svítivá, močálová, živá, kalná, veselá i tajemná, všechny odstíny a světlosti. A aby nebo všechno jen zelené, přidala jsem modrou až nafialovělou, iluze vodního ráje. No. Obrázek nahoře má název "Say Chou". Psáno psycho, anglicky se to vysloví přibližně tak. Nemá to příliš hluboké teze, jen jsem prostě kreslila kreatůrky, jak jsem již naznačovala v dřívějších článcích. Ano, dozajista to má něco společného s vodou, se mnou, s okolím, a magií a se sny.

Design se bude jště aktualizovat, zatím tedy: Vyhlížím jaro, ledy tají, potoky zurčí hlasitěji a zlato v horách se třpytí ve tmě, šupiny září perletí a kouzelné kameny, oblázky, hladké a chladné se probouzejí.

~ I feel stuck. Artstuck. Physicstuck. Bookstuck. Lovestuck... ~

naostro

3. února 2013 v 13:03 | galaxy |  MOJE OBRÁZKY
Krásný únorový den, již třetí v tomto roce.

Je po pololetí, snad bud mít více času. A mám. Jen ne vždy mám také poruce počítač a pokud už ano, tak mám obrázky uložené na jiném. Nyní však k věci. Mám tu pro vás obrázky. Trochu vysvětlím nadpis článku: jeden obrázek je kreslený/malovaný vodovkami, druhý tuží. Ani jeden z nich jsem si nepředkreslovala tužkou, neskicovala vedle ani nad ním vlastně dopředu nepřemýšlela. Co čára, to blesk, co se nepovedlo, nešlo zpět, co jsem si představovala, vyvinulo se jinak.

Někomu přijde těžké, kreslit takto "naostro", že není možnosti zpět, musí se vše pečlivě rozmyslet. U mě tomu tak není, tedy alespoň poslední dobou ne. Když kreslím tužkou, jemně a lehce, vím, že existuje guma, a tak črtám sem tam, přes sebe a různě, brzdí mě to. Když vím, že to, co jsem nakreslila, tam nemusí být, je to nekonkrétní, nevím, co chci vlastně kreslit, pořád upravuju a přemýšlím nad alternativami a většinou to nikam nevede.

Kdežto když kreslím například propiskou do sešitu, fixkou nebo i tužkou, ale tak nějak jinak, ne lehce a jemně, ale tak, jako by to byla propiska, jsem s výsledkem spokojenější. Samozřejmě, nekdy se stane, že to zkazím tak, že už se to nedá kloudně spravit, ale to jsou tak nanejvýš tři procenta. Prostě když nakreslím hlavu, bude se postava koukat doleva a hotovo. Moc velký nos? Uděláme jí černé vlasy vlající ve směru jejího pohledu a přebytečná linka se ztratí. A podobně. Jak říkám, někdy to nejde, ale jen někdy.

~A tak jsem se chopila tuše. Eh, nebo tuže? Omluvte, budu-li to střídat.~

6.3.16 ~fae