21.7.16 ~ blog opravdu bude končit, autorka se velmi pravděpodobně bude přesouvat

Říjen 2012

Život konce

31. října 2012 v 10:31 | galaxy |  MOJE SLOVA

Á-dva-tři...

20. října 2012 v 18:35 | galaxy |  MOJE OBRÁZKY
Zdravím, přátelé.

Jistě jste poznali podle nadpisu (nebo když ne, tak určitě podle avataru), že se tento článek bude alespoň okrajově věnovat tanci. Jako i většina mých vrstevníků chodím do tanečních. Hudbu mám ráda, rytmus (když u něj nemusím myslet na melodii) docela ovládám a nějaké ty chyby pomíjím, takže jsou pro mě taneční hodiny příjemné. Boty mám pohodlné, tanečníka šikovného a celkově se tam cítím dobře. Ale to je nepodstatné.

Ty struny a melodie, vlny, víry a údery, raději tančím sama. Více se vcítím do hudby, vnímám ji každým pohybem, nálada a city z ní čtu po slabikách, zavírám oči... Je to přirozené, čisté, krásné, či ne? Jsou zamozřejmě jsou různé melodie, jiné rytmy, někdy je jednoho víc na úkor druhého. Hudba lidi ovlivňuje a lidé ovlivňují hudbu. Schválně, pusťte si různé nálady. Tedy něco rozvláčnejšího, závoj mlhy, kapky deště, přírodu, strach a na na druhé straně slunce, oblázky na břehu, veselé barvy života a upřímný smích. Uči nahoru, ruce dokola, běžíme letní loukou směrem k večeru.

~ V zajetí tónů píšeme noty, tančíme bezhlavě, smějeme se, točíme se podle stínu. ~




Říjnová země se probouzí

2. října 2012 v 18:08 | galaxy |  BLOG
Vítej, Říjne.

Včera jsem měla dosti napilno, a tak píšu až dnes. Tímto chci přivítat Říjen, měsíc, kdy ožíva podzimní národ, říjnová země. The Autumn Country. Jak si můžete přečíst, nový obrázek v záhlaví jsem uzmula z knížky Říjnová země od Raye Bradburyho. Líbí se mi, ladí k té náladě i k barvám.

Co se týká technických změn, to oddělení zde nahoře stránky proběhlo pouze z nutnosti, prostě aby se obrázky nepřekrývaly a vše vypadalo souvisle, musí být záhlaví vyšší, a tak jsem muse vzniklé prázdné místo něčím vyplnit. Další změnou je zmizení nadpisu "umělci" v menu. Zatím to nevypadalo a nevypadá, že bych to rubriky "kdo umí" neco přidávala. Odkaz na Nikkarina jsem přesunula do "jiných světů" a Lysandru už jsem dlouho nečetla a nic nového mě už neoslovilo. Vějíř se ztrácí, ani se vlastně neobjevil.

K říjnovému národu - četla jsem o čarodějce Cecy, o stryčkovi Einarovi a jeho zelených křídlech, o Timothym, o ptácích, o noci o tisíci a jednu stu komínech... Už jsem se pokoušela vystihnout okamžik snění a zachytit ho takto na papír, nepovedlo se mi. Je to podzim, je to Říjen a nedokážu napodobit tu volnost, tajemnost, fantazii, krásu.

Napětí se stupňuje, každý rok je jiný. Co přichystal tento měsíc?

Možná si zavolám můzu, možná ji obléknu do volného šatu ohnivé barvy, možná mi zazpívá píseň deště, možná si sedne a já budu šťastná.
6.3.16 ~fae