21.7.16 ~ blog opravdu bude končit, autorka se velmi pravděpodobně bude přesouvat

Nic nefunguje

6. března 2016 v 22:41 | fae |  MOJE SLOVA
Pěkný jarní večer, (že?)

úvodem trochu věcných informací. Jistě jste si všimli nedostatku kreativity a rozhodnosti, kteréžto oba poznatky možno vyvodit z jednoduchosti designu a prodlevy mezi slibem a činem. Předešlý výlev byl takový vypovídávací, nevadí, že zůstal bez odezvy, koneckonců, asi to není už nijak žhavé a kontroverzní téma, každopádně můj nápad se mi líbí, tak abych ho nezapomněla.

Kromě designu je trochu pozměněná i struktura blogu. Odkazy zatím nefungují, nic tam není, ale názvy by mohly napovědět, o co se bude jednat. Nebudu to sem zbytečně rozepisovat, všechny budou mít v úvodu vysvětlivky. Chemie se nekoná, fantasie taky moc ne, prostě jen podzimní barvičky, šedočerná a bílá stránka, kvůli obrázkům. Všechno bude, nebojte.

A teď něco pro pobavení. Není to moje tvorba, viděla jsem do kdysi hodně dávno nalepené na dveřích jisté kanceláře. Našla jsem i digitální verzi. Věřím, že mnozí docení vtipnost reálnosti oné situace a přístupů. A kdo ne, ať se k tomu vrátí později, časem to nabývá stále zřetelnějšího smyslu, opravdu.


Ještě něco? Nějaká poezie? Těžko se nutit do tvorby, múzy neslyší na volání, ty přicházejí samy.
Poslední dobou se mi každou noc zdá nejméně jeden sen, který si ráno alespoň na chvíli vybavím. Je to krásný pocit, přestože moje sny nebývají zrovna optimistické. Jsou ale inspirativní. A emotivní. A umožní člověku skutečně zažít něco, co by v realitě sotva dokázal. A vzpomínka na něj zůstane, tak jako na opravdový okamžik.
Je dobře, když člověk sní, je dobře, když o tom ví.
Učit se, učit se, učit se. Štěstí přeje připraveným. Zkouška dospělosti, hloupý eufemismus.
A přiznějte se, kdo z vás by nechtěl být mafiánem? Aspoň na měsíc.
Jinými slovy, držme si navzájem palce, aneb proč nepřát štěstí těm, kteří se přímo nezasloužili o to, aby jim člověk přál něco jiného.

Dobrou noc a sněte sladce
 

Obrázky jsou špatné

25. února 2016 v 17:18 | fae |  MOJE SLOVA
Upozornění: Tento článek obsahuje pět řádek náhodných emocí a dlouhou úvahu na téma Jak se vybírají obrázky k článkům na úvodní stánku blog.cz
~~~
Není čas.
A není prostor. A není teorie, která by vysvětlila to všechno i to ostatní.
Tolik slibů sobě samé, ale přece se některé staly. A jiné věci, nezamýšlené, taky. Ne všechno je špatně.
Bílá je barva bolesti a samoty.
Literární teorie a kategorie ničí fantasii a svobodu tvorby, není to hezké. Řád patří jinam.
~~~
Co jsem ale chtěla napsat.

Nelíbí se mi, jak k článkům na úvodní straně blog.cz vybírají obrázky podle svého vkusu...

Redegenerace

17. listopadu 2015 v 22:12 | fae |  MOJE OBRÁZKY
... aneb 10 důvodů, proč.

Ehm, ahoj.

Je tomu už nějaký ten pátek,
dokonce už dávno po výročí, co se tu něco stalo. Od té doby se mnoho změnilo, ale spousty věcí i zůstaly.
Život je úžasná věc a tím krásnější je pro labilní lidi jako já, kteří si o něm každou chvíli myslí něco jiného,
od bezbřehého vděku k průzračné nenávisti. Nuda neexistuje, dokud je člověk schopen myslet a přemýšlet.

A kreslit.
 


Věčné úsměvy

6. června 2014 v 21:04 | faunn |  MOJE OBRÁZKY
Em, zdravím.
Ano, zaspala jsem jaro. Sakury už dávno odkvetly, sněženky zmizely, čápi se vrátili.
Co říct, cesty osudu jsou nevyzpytatelné a tok času na Zemi poměrně jednotný. Ale ano, musím si najít čas na poezii, na jaro. Kolikrát jsem již chtěla na blog zanevřít ve prospěch jiných stránek, avšak blog je stále takový malý, milý, spolehlivý, tichý a má své věrné duše. Nesmím jej proto opustit. Není však v mé moci se vrátit naplno. Jen tak, jak to půjde.

~ Vzpomínky jsou důležité. Všechny. Stejně tak sny a budoucnost. ~

Skici

9. března 2014 v 16:07 | faunn |  MOJE OBRÁZKY
Zdravím přátelé.
Jistě víte, nebo dost dobře tušíte, že ráda kreslím. A to platí stále, někdy zrovna nemám inspiraci, ale stále mě to baví. Již mnohokrát (konkrétně tak pětkrát s tím, že jsem začala něco i fyzicky dělat) jsem se rozhodla nakreslit komiks. Scénář byl povětšinou můj vlastní, postavy taktéž, inspirace více či méně zjevná. Skončilo to zatím vždy neúspěchem. Buď jsem nedokázala nakreslit prostředí, nebo ani definovat vzhled postav (hlavně oblečení, případně technické vybavení aj.), nebo jsem zas nevěděla, co dát do bublin. Většina takto začatých dílek se dochovala v podobě načrtnutých postav, někde mám možná i scénář. Nejlepé dopadl jednostránkový komiks s nevalným textem, ale jinak se vším všudy - nakresleno, inkováno, obublinováno. Jen stínování jsem tehdy ještě nepovažovala za důležité.
Jak je asi zřejmě, už to na mě přišlo zase. Možná k tomu mělo vliv to, že jsem začala kreslit do skicáků - vždycky jsem kreslila pouze na volné listy nebo do školních sešitů. Prostě jsem se rozhodla, že jeden skicák vyplním souvislými kresbami - komiksem.

Další články

6.3.16 ~fae